RC review: Cesta k mým matkám

  • Název: Cesta k mým matkám
  • Autor: Edith Holá 
  • Datum vydání: 22. srpna 2012
  • počet stran: 260
  • Nakladatelství: Jota
Syrový a bolestný autobiografický příběh ženy, která si celý život přála najít biologickou matku.

Léta chtěla najít svou biologickou matku. O to víc nyní, když je sama matkou dvou dětí. Chtěla by poznat ženu, která dokázala opustit své dítě. Má pocit, že do jejího vlastního mateřství se otiskují stopy, které jí nepatří. Opuštění dítěte považuje za největší hřích. Protože právě ona byla jako miminko dána k adopci? Na druhé straně je vzor matky, která adoptuje a bere do pěstounské péče jedno dítě za druhým, z nichž málokteré zůstane ušetřeno tvrdých ran a psychického týrání.

Ve třiceti sedmi letech se dozvídá, že jméno biologické matky na matrice skutečně existuje, byť jí to bylo náhradní matkou mnohokrát vyvráceno. Jaký vnitřní proces a jaké vzpomínky odstartuje hledání matky, netuší ani ona sama. Kam ji zavede cesta k matkám? Bude znovu nepřijata? Smíří se adoptivní rodina s hledáním biologické matky? O svých kořenech se nakonec dozvídá překvapující informace. Co všechno má vlastně v genech a co z toho se snažila adoptivní rodina zpřetrhat? Lze se dostat až na počátek vlastního příběhu, vymanit se z převýchovy a nalézt sebe sama? Proud ji však unáší i do slepých ramen… Podaří se jí znovu nadechnout a najít odvahu smířit se?



Skoro poprvé za tu celou dobu, co píši recenze, tu mám knihu, díky které jsem naprosto beze slov a upřímně nevím, jak svůj názor a pocit z toho příběhu vyjádřit slovy. Většinou se dokážu pořádně rozepsat, ale v tuhle chvíli toho schopná nejsem. Cesta k mým matkám představuje opravdový autentický příběh ženy, která hledala svou biologickou matku, který nemohu mít ráda ani nerada, protože obě možnosti by v souvislosti s příběhem nezněly dobře. Pokud se člověk do knihy začte, určitě pozná, o čem mluvím. Přečíst si pouze anotaci či popřípadě nějakou recenzi, dle mého názoru nestačí a ani nic moc neřekne. Když se však čtenář rozhodne do knihy pustit, přijímá riziko, že knihu jen tak z ruky nepustí a i kdyby se mi popřípadě nelíbila, velmi silně na něj zapůsobí.

Autorka Edith Holá vlastně úplně na začátku vyprávěla svůj příběh na blogu. To vše se však až poté proměnilo v knihu, která vyšla letos v srpnu. Od malička vyrůstala v pěstounské rodně, kde vše nebylo vždy ideální a vlastně ani její celé dětství nebylo ideální. Edith Holá si mnoho let přála poznat své biologické rodiče, zjistit, kdo vlastně a zjistit, proč ji rodiče opustili. A pak ta možnost je poznat přišla.

Nikdy předtím jsem o této české autorce a ani o jejím blogu neslyšela, tudíž byla její kniha pro neprostou novinkou, o které jsem slyšela prvně. Nikdy jsem nebyla příznivkyní českých autorů a autorek, ale tato autorka a její kniha mě něčím velmi zaujala a nutila k přečtení. Měla v sobě něco, co mě k ní velmi silně přitahovalo. Pravděpodobně to byla autentičnost příběhu. Kdyby byl děj knihy smyšlený, tak bych se nad tím ani tak nepozastavovala, ale jakmile jsem věděla, že děj knihy pojednává přesně o tom, co si autorka za svůj život zažila, tak jsem na knihu hned koukala trochu jinak.

Ze samotného příběhu nejednoho zamrazí v zádech. Jde totiž o životní osud, který může být osudem mnoha lidí mezi námi. Pokud člověk žije ve vlastní milující rodině, ve které jsou vztahy takové, jaké mají být, tak si ani neuvědomí, že by to mohlo být jinak či ještě horší. Příběh Edith Holé mě ale opravdu zasáhl. Už po první stránce mi bylo jasné, že bude kniha velmi odlišná od těch odlišných. Že na mě bude působit jinak. Kniha donutí čtenáře zpomalit, přečíst pečlivě každé slovo a nad stránkami přemýšlet. Sama jsem se zpočátku velmi divila, proč mi kniha vůbec neubývá. Proč čtu hodinu a mám za sebou jen pár stránek. Existují totiž knihy, které člověk slupne za jeden den, ale pak tu jsou ty, které to nikomu nedovolí.

Kniha Cesta k mým matkám ve mně vyvolala mnoho pocitů. Během četby jsem několikrát skoro brečela, bylo mi autorky líto, že zrovna takovýto osud byl přidělen jí, měla jsem zlost na její „náhradní“ matku a na to co dokázala říct, párkrát jsem i při usínání musela nad tím celým příběhem přemýšlet a dokonce mi to asi jednou nedalo ani spát.

Je neskutečné, jaké pocity a nálady dokáže jedna kniha v člověku vyvolat. Je neskutečné jaký z toho může mít pocity. Cesta k mým matkám je neskutečně, citlivě, jemně a chytlavě napsaná kniha, která má právem místo na poličce mé knihovny. Je to kniha, na kterou asi nikdy nezapomenu a kterou si budu vždy pamatovat. 

Děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz za poskytnutí knihy k recenzi. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

1 komentář:

  1. Nevyzerá to zle, mám rada autentické príbehy 8)

    OdpovědětVymazat