Recenze: Dech

Název: Dech
Série: Dech #1
Autor: Sarah Crossan
Datum vydání: 4. dubna 2013
Počet stran: 262
Nakladatelství: Baronet

Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených městech s vlastní atmosférou. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom.

Právě v takovém světě žije Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí – svobodně. Dystopický román mladé irsko-americké autorky plný dobrodružství, při němž se doslova tají dech.


Alina, Bea, Quinn. Tři rozdílní mladí lidé, jejichž cesty se ve světě, kde se za kyslík pro přežití platí vysoká cena, spojí. Bea a Quinn čelí nepřízni svého života v hermeticky uzavřeném městě, které je striktně odděleno od okolní pustiny bez kyslíku. Zatímco Quinn si může dopřát kolik jen chce kyslíků, Bea si jen musí tvrdě vydělat. Nebýt Aliny, členky odboje, která se jim přimotá do cesty na dvoudenním výletě mimo kapsuli, by nikdy nepoznali pravdu. Jakou cenu ale zaplatí za to, že pohlédli pravdě do obličeje?

Dalo by se říci, že dystopie vládnou současnému YA světu. Autoři se totiž doslova předhánějí, kdo přijde s originálnější a zajímavějším nápadem. Počet takovýchto knih navíc stále rapidně stoupá, i když bych řekla, že již nejsou zrovna na svém vrcholu. Pro mě samotnou je těžké říci, jaký typ dystopií mi nejsympatičtější. Většinou je taková sázka na slepo, výsledkem je to, že buď knihu miluji, nebo jí zrovna nemusím, ale překousnu to. Dech byl ale pro mne trochu tvrdý oříšek. Spíše hodně tvrdý oříšek.

Ještě než kniha vyšla v češtině, jsem o ní častokrát slýchávala. Převážně to byla samá chvála a pozitivní recenze a tak jsem předpokládala, že i já o ní budu říkat podobné věci. Už jen anotace slibovala pěknou podívanou a zkrátka skvělou dystopii. Dech slibuje, že se vám z něj bude zatajovat dech. Mě dech kniha rozhodně nevzala, přesto se mi ale líbila.

Kniha v sobě ukrývá mnoho prvků, které zaručí, že se vám alespoň část knihy bude líbit. Já byla zcela unešená tím, jak celý svět funguje. Málo kyslíku, uzavřená města, zbytek divočina. Příběh má tu správnou dystopickou atmosféru, která na vás na každé stránce dýchá.  Právě tento velmi nápaditý a osobitý námět mě u knihy držel, když mi zbytek příběhu nabádal, abych knihu zavřela a nedočítala. Byla jsem tedy velmi často na vážkách, zdali se mám překonat a knihu dočíst, nebo jestli to obyčejně vzdát. Jelikož ale nejsem ten typ čtenáře, který by knihu jen tak hodil do kouta, tak jsem hezky dojela do konce. Chvílemi to šlo lehce, chvílemi to zas trochu skřípalo, tak i tak to ale šlo.

Pro mne nejproblematičtější částí knihy byly postavy a způsob vypravování. I když jsem si za tu dlouhou dobu, co čtu, zvykla číst knihy, ve kterých se každou kapitolu mění úhly pohledu, v tomhle případě to byl jeden velký zmatek. Nebudu lhát, zpočátku jsem byla kompletně ztracená. I když jsem velmi snažila číst pozorně a pochopit kdo je kdo, nešlo to. Všechny postavy se mi pletly do jedné a já tak nebyla schopna normálně číst. A řekněme si na rovinu, koho by bavilo, knihu číst pomaličku slovo za slovem, jen proto, aby porozuměl. Já tedy od knihy očekávám to, že její děj poběží snadno a bez zádrhelů.

Postavy. Ach ty postavy. Problém sám o sobě. Pokud bych měla zvolit postavu, která mi k srdci přirostla nejvíce, tak nezmíním osobu, ale asi obyčejný strom, který má v tomhle světě cenu zlata. I ten obyčejný strom je totiž mnohem zajímavější než všechny postavy. Možná teď trochu přeháním, ale popravdě mi Quinn lezl neskutečně na nervy, Bea byla hrozná puťka a Alina neskutečně nesympatická. To se mi ale sešla trojka. Navíc v jedné knize. K tomu všemu dialogy mezi postavami neměli žádnou duši a byly prakticky o ničem. Nic, čemu bych dokázala uvěřit. Navíc bych řekla, že právě dialogy dotvářejí knihu a díky nim získávají na zajímavosti. Tohle mne neskutečně zklamalo a to stačilo jen přidat na dramatičnosti a oživit dialogy. Dodat jim šťávu.

Když ale vše sečtu a podtrhnu, tak na první díl série to nebylo zas tak špatné. V Dechu dle mě nejvíce záleží na tom, zdali vám postavy budou sympatické nebo ne a od toho se bude zbytek vašeho názoru na knihu odvíjet. Zas tak úplně zklamaná jsem ale nebyla. Mělo to své mouchy, ale i své světlé stránky a já pevně doufám, že právě těch se autorka chytne a v dalších dílech rozvine.  

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

2 komentáře:

  1. Dech jsem četla. Je to skvělá kniha. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mně se Dech moc líbil, četla jsem ho někdy v květnu a byla jsem z něj opravdu unešená. Nevím, jak by to dopadlo teď při re-readingu, ale myslím, že bych na tom byla znovu podobně. Ale souhlasím, hlavní postavy byly na zabití :D

    OdpovědětVymazat