RC recenze: Dýchání pod vodou

Název: Dýchání pod vodou
Série: Samostatná kniha
Autor: Alex Flynn
Datum vydání: Srpen 2013
Počet stran: 216
Nakladatelství: Moba
Nick je jedním z vyvolených. Studuje vysokou školu, je inteligentní, oblíbený, bohatý. Lidé si myslí, jak snadný má život. Až na jednu věc. Nick nikdy nikomu neřekl o otcově násilnické povaze.

Když se Nick setká s Caitlin, myslí si, že se všechny jeho problémy vyřeší. Caitlin má všechno, co Nick kdy chtěl - je krásná, talentovaná a miluje ho. Najednou se všechno změní. Nick se musí smířit s tím, že mu jeho otec dal víc než jen zelené oči a peníze.

V trýznivé cestě sebeobjevování se Nick dozví pravdu o sobě samém – věta „jaký otec, takový syn“ v sobě může skrývat i cosi děsivého.




Znáte rčení „jaký otec, takový syn“? Často se s tímto rčením setkáváme v nadneseném slova smyslu, avšak ne vždy tak tomu je. Někdy to hold znamená přesně to, co má tohle rčení na mysli. Nick se svým otcem nikdy dobře nevycházel a nikdy nepomyslel na to, že by po něm mohl zdědit víc, než si kdy sám hodlal připustit. A tak, když Nick potkává okouzlující Caitlin, si ani neuvědomuje sílu svého chování a činů. Milý a pozorný Nick se bez svého vědomí rychle mění v posedlého a kontrolujícího přítele, který Caitlin nepustí ani na krok. Caitlin však Nicka miluje a nechce o něj přijít. Co jí nakonec donutí se postavit na vlastní nohy a se vším skoncovat? A jak se s tím Nick vyrovná?

Přestože již delší dobu mám autorčinu první knihu Netvor, tak jsem se k ní ještě nedostala. Dýchání pod vodou proto představuje mé první setkání s Alex Flynn. Co se týče samotné knihy, tak díky jejímu názvu jsem si vůbec nedokázala představit, o čem by kniha mohla být. Navíc obvykle nečtu anotace a věřím ve svou vnitřní intuici či doporučení známých. Na knihu jsem se však těšila. Sice jsem netušila co čekat, ale právě to, že jsem o knize nic netušila, mě k ní táhlo ještě více. Že to nezní logicky? Ano, já vím.

Po několika málo stranách jsem zjistila, že Dýchání vodou není typickou YA knihou. V tu chvíli jsem takovouto změnu s otevřenou náručí uvítala. Bylo poměrně osvěžující začíst se do něčeho jiného než je další kniha s romantickým trojúhelníkem, nadpřirozenem či něčím jiným. Myslím, že se Alex Flynn chopila stále aktuálního tématu a to násilí, na které lze narazit prakticky všude. Obvykle takovéto knihy nečtu, ale tahle má v sobě něco neskutečně podmanivého a chytlavého. Díky tomu jsem hltala jednu stránku za druhou a děj prostě zbožňovala, i když v něm není skoro nic pěkného.

Příběh je vyprávěn z trochu zaujatého pohledu Nicka, sedmnáctiletého mladíka, který nechápe, čím Caitlin tak moc ublížil, že ho opustila a dala k soudu. Nick byl vždy zvyklý, že má vše nač si vzpomene a že si ho všichni ihned oblíbí a budou i dokonce dělat to, co bude chtít. Jeho otec a zvyky stály za tím, že si již nebyl schopen uvědomit, že dělá něco špatně. Něco, co ostatním ubližuje. Kniha je jedinečné i v tom, že i když jsem příběh měla moc ráda, hlavní postavy byly doslova a do písmene špatné. Jenže, jenže. Bez toho by tahle kniha nevznikla. Pro vytvoření tohoto lehce psychologického příběhu byla potřeba vytvořit jedince, kteří nejsou perfektní po všech směrech. Nickovo majetnické a násilnické chování a Caitlina sebelítost a nízké sebevědomí. Tyhle dva charaktery skvěle dotvářely celý děj a formovaly jejich budoucnost.

Kniha se dle mě rozjížděla trochu ztěžka. Trvalo mi malou chvíli, než jsem se v knize zorientovala a přišla na chuť stylu, kterého se autorka ujala. Všechny kapitoly byly totiž prokládané Nickovými deníkovými zápisy, ve kterých zmiňuje svou minulost. To, jak se seznámil s Caitlin a jak se jejich vztah odvíjel. Po chvíli se však vše srovnalo a mně se tak vše četlo mnohem lehčeji. Jak jsem již zmínila, kniha byla doslova návyková. Dalo by se říci, že mě téměř uhranula.

Co jsem nejvíce oceňovala, byly chvíle, kdy se Nick dostavoval na skupinové sezení. Tyto momenty se Alex Flynn povedly napsat velmi realisticky. Nedělalo mi tak vůbec žádný problém se do příběhu vžít, i když byl vyprávěn z pohledu mladého kluka. Téměř po celou dobu jsem se cítila jako přikované k židli a zaujatě vnímala tento dechberoucí lidský příběh.

Na samém konci knihy děj nabral trochu lehčí a barvitější atmosféry. Čtenář si tak s každou ubývající stránkou namáhá hlavu a přemítá, jak Dýchání pod vodou skončí. Sama jsem byla velmi dlouhou dobu na vážkách a nakonec ani nebyla schopna závěr reálně odhadnout. O to překvapenější jsem byla, když jsem za sebou zanechala poslední větu. V tu chvíli jsem byla na jednu stranu ráda za to, jak si s tím autorka poradila a na druhou stranu se na mne snesly všechny ty emoce, které ve mě pomalu a jistě klíčili po celou dobu četby.

Můžu tak s knihou stále ve své mysli říci, že mě zcela „emočně vyždímala“. Nejlepší na tom všem je, že právě tohle bych od knihy nikdy nečekala. Na to, že jsem od Nickova příběhu nečekala tuze nic, se jeho kvalita vyšplhala neskutečně vysoko. Dýchání pod vodou je pro mě kniha, jejíž název sice stále nechápu, za to je její příběh je neskutečně citlivý, jedinečný a poutavý a jen tak na něj zajisté nezapomenu. Dýchání pod vodou by se mělo objevit na každém to-read listu všech, kteří si čas od času potřebují s knihou sednout a být její silou zcela polapeni.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji knihkupectví Dobrovský. Knihu lze zakoupit přímo zde na eshopu knihkupectví. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

5 komentářů:

  1. Já se na tuto knihu chystám. Až si ji pořídím, tak si ji okamžitě musím přečíst. :) Netvor se mi moc líbil.. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se zas moc těším na Netvora. Pevně doufám, že se mi bude líbit. :)

      Vymazat
  2. Na knihu jsem narazila, ale nijak mě její anotace neoslovila... Asi to teď po tvoji recenzi budu muset přehodnotit a pustím se do ní :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že ti recenze pomohla snad se ti pak bude kniha líbit. ;)

      Vymazat