Recenze: Harry Potter a kámen mudrců

Název: Harry Potter a kámen mudrců
Série: Harry Potter #1
Autor: J. K. Rowling
Datum vydání: 2002
Počet stran: 287
Nakladatelství: Albatros
Až do svých jedenáctých narozenin si o sobě Harry Potter myslel, že je jen obyčejný chlapec. Pak ale dostal soví poštou dopis, kterým byl zván ke studiu na prestižní soukromé Škole čar a kouzel v Bradavicích, a jeho život se rázem proměnil. Leccos se dozvídá o minulosti svých zemřelých rodičů, získá pár dobrých kamarádů, naučí se mistrovsky hrát famfrpál a kvůli Kameni mudrců podstoupí smrtelný souboj se zloduchem Voldemortem...





Legendární příběh Harryho Pottera a jeho přátel právě začíná. Je konec bydlení v přístěnku pod schody. Jedenáctiletý Harry míří do Bradavic a netuší, jak odlišné to tam od jeho dosavadního života bude. Kromě dosud neslýchaných předmětů a profesorů na Harryho nyní čekají zbrusu nová překvapení a zároveň i nebezpečí. Vy víte kdo se vrací a hodlá dosáhnout všeho po čem touží.

Je pro mě trochu zvláštní a taky divné začíst číst tuhle sérii teprve až letos. Když si uvědomím, že většina z vás knihy četla před přibližně deseti lety, tak si připadám jako naprostý neználek.  Každý, komu jsem prozradila, že jsem ještě Harryho Pottera nečetla, se upřímně začal smát. Co je ještě komičtější, je fakt, že jsem měla první čtyři knihy doma už od té doby, co ta poslední vyšla. Je to tedy docela dlouhá doba. Tehdy jsem však nerada četla. Bylo to pro mě otravné a nudné. Proto jsem si tedy v knihách prohlížela jen ilustrace a nikdy je nečetla. Díky bohu, že se tohle změnilo! Číst první díl bylo hrozně zajímavé. Cítila jsem se jako, že konečně dělám něco, co jsem měla udělat už před lety. Rozhodně mám v plánu přečíst celou sérii.

Má takový dojem, že kdybych nikdy dříve neviděla film, asi bych knihu během první kapitoly odložila. Několik lidí mě nad ní varovala a tak jsem si neustále říkala „jen čti dál“. Souhlasím s tím, že úvodní kapitola se jednoduše nevyvedla. Působila dosti divně. Říkala jsem si, že se J. K. snažila čtenářům přiblížit i obyčejný mudlovský svět, ve kterém malý Harry vyrůstal, ale nevyvedlo se to zrovna nejlépe. I bez této kapitoly by se příběh obešel.

Pak to ale vše začalo. Bylo velmi příjemné být opět na začátku a zažívat celý příběh po tolika letech znova. Konečně jsem si mohla porovnat knihu s filmem a musím říct, že mi vyhovuje jak kniha, tak i film. První díl je oproti ostatním kratší, lehčí a ne až tolik akční. Přeci jen je hlavním hrdinům teprve pouhých jedenáct let. Zpátky ale k tématu. Kniha doslova čtenáře nutí k tomu, aby se příběhu zcela odevzdal a odpoutal se i od reality. Jakmile jsem začala číst, tak se mi nechtělo jen tak přestat. Už od prvotních chvil jsem si u jednotlivých scén představovala ty filmové a takhle si to neustále spojovala.

Úvod do příběhu se mi na knize líbil snad nejvíce. Náhled do minulosti, kdy byl Harry svěřen své tetě Petunii a strýci Vernonovi až po samotný moment, kdy Harry zjistil celou pravdu. Právě toto se mi z celé knihy zdálo téměř nejpovedenější. Ta chvíle, kdy se Harryho mudlovský svět, který dosavad znal, začal míchat s tím kouzelnickým. Celkově mě styl J. K. Rowling ihned a na místě okouzlil.

Miluji bradavice. Tahle škole jednoduše fenomenální. Jak já Harrymu záviděla to, že dostal svůj dopis. Opravdu tleskám. Vytvořit tak skvělý svět určitě dalo spisovatelce hodně práce. Děj celkově nebyl nijak náročný. V prvním díle šlo převážně o to, jak Harry objevoval tento pro něj nový kouzelnický svět a zároveň pomalý návrat Voldemorta. Možná tam toho Voldemorta bylo moc málo, ale co já s tím? To už asi nikdy nezměním, že?

Pak ale přišla hodina létání, lektvary se Snapem, trol na záchodcích, koktající turban až už to bylo to pravé ořechové. Ten příběh, který všichni dobře známe a milujeme. Harryho Pottera a kámen mudrců jsem slupla během chvíle. Díky své přijatelné délce, to je kniha na jeden či dva dny. Prostě na chvilku.

Hrozně mě navíc překvapilo to, jak moc jsem si najednou oblíbila Hagrida. Pokaždé, když se objevil na scéně, jsem se moc těšila, co přijde. Moc příjemné mi bylo jeho vyjadřování a vystupování. Hagrid prostě válel. Na druhou stranu takové Hermiona byla neskutečně otravné. Normálně jí mám ráda, ale v tomhle případě to byla přesně ta nesnesitelná šprtka, za kterou je často považována. Přesto jsem se ale dočkala svých oblíbených, čili Rona, Draca a Snapea.

Myslím, že na knize není nic, co by se mi vysloveně nelíbilo. Harry Potter je legenda. Všechny knihy známe už tolik let a sžili jsme se s tímto příběh tak moc, že ani nehledáme negativa. Opravdu moc jsem si to užila a pocítila při tom takový ten pocit nostalgie. Každou chvílí se vrhnu na další díl a budu si užívat tu správnou potterovskou atmosféru. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat