RC recenze: Elixír

Název: Elixír
Série: Elixír #1
Autor: Alma Katsu
Datum vydání: Říjen 2013
Počet stran: 432
Nakladatelství: Knižní klub
Napínavý historický román s vazbou do přítomnosti začíná v současnosti na severovýchodě Ameriky.

Na kliniku policisté v noci přivezou mladou ženu, která v lese zabila neznámého mladého muže. Záhadná Lanny začne lékaři vyprávět o své minulosti, která je plná temných tajemství. Nechybí v ní osudová láska ke krásnému synovi bohatého zakladatele města, pozdější skandály a prostopášný život s uhrančivým hrabětem. Příběh neutuchající lásky i čiré zrady, který přesahuje čas a smrtelnost, udrží čtenáře v napětí od první až do poslední stránky.
  


Minulost vás může pronásledovat celý život. To i v případě, že váš život nemá konec. Mladá tajemná žena, kterou nikdo nikdy v městě neviděl, je obviněna z vraždy. Jediný místní doktor je ochoten jí vyslechnout a zjistit, co jí k činu vedlo. Lanny proto začíná vypravovat svůj příběh sahající hluboko do devatenáctého století, kdy se tehdy velmi mladá Lanny zapletla do něčeho dosud nevídaného, co jí navždy změnilo život. Něco, co jí i po dvou staletích dovoluje být stále naživu. Co vše byla Lanny za svůj předlouhý a těžký život nucena prožít a vytrpět?

Někdy se nestačím divit, kolik knih neznám. Vždy mě totiž překvapí, když zjistím, že se i k nám blíží nějaká jinde oblíbená kniha. Elixír byla až do nedávna pro mě zcela neznámou knihou, o které jsem jaktěživ neslyšela. Právě to mě pravděpodobně lákalo nejvíce. Ze samotné anotace, která působí víc než tajemně, jsem toho moc nevydedukovala, a proto si řekla, že za zkoušku nic nedám. Třeba se mi kniha zalíbí, anebo třeba ne.

Na první pohled se může zdát, že v rukou držíte další ze stovek YA knih, ale to vás jen šálí zrak. V případě Elixíru se jedná o historický román s vazbou na současnost a trochou toho nadpozemna. Jsem asi až moc ovlivněna ostatními knihami, že jsem očekávala doslovně mnoho paranormálních jevů. Těch je zde absolutní minimum. Kniha se totiž zaměřuje hlavně na osud hlavní hrdinky Lanny a její nezvykle dlouhý život, během kterého prožila štěstí i okamžiky hrůzy.

Přestože Lanny započíná své vyprávění v současnosti, téměř celá kniha se odehrává v minulosti. V prvních momentech mi to přišlo zvláštní a to hlavně způsobem vyprávění, ale postupem jsem si dokázala zvyknout. Jediné, co mě na všech kapitolách z dřívější doby vadilo, byla jejich nezáživnost a až zbytečná podrobnost. Zdálo se mi, že se autorka až přehnaně snažila čtenáře vtáhnout a seznámit s minulostí, ale co je moc, to je moc. Už po dvou takovýchto kapitolách nastala neskutečná nuda. Teprve až kdesi v polovině knihy mohu říci, že se v příběhu konečně něco dělo. Z toho důvodu jsem dávala jasnou přednost současnosti, která se sice může někomu zdát nedomyšlená, ale já v ní našla právě to, co se mi zdálo být nejpovedenější.

Na druhou stranu, když se na to podívám z jiného úhlu, tak musím uznat, že jistě dalo velkou práci zpracovat Lannynu minulost do takové podoby, aby působila opravdově a věrohodně. Alma Katsu to dovedla bravurně a i já jsem si chvílemi připadala, jako bych četla reálný historický román a ne jen fikci. Navíc se autorce povedlo minulost doplnit stylem psaní a slovní zásobou jako vystřiženou z osmnáctého století. To vše mi pomáhalo se čas od času s dějem sžít a věřit mu.

Lanny, Lanny, Lanny. Takhle tajemnou postavu jsem snad ještě v žádné knize nepotkala. Sice všem ukázala celý svůj život, ale i tak jsem stále měla pocit, že to není vše a že ještě něco čeká skryto kdesi v temnotě. Zároveň jsem žasla nad tím, jak naivní kdysi bývala. Ty chvíle, kdy byla bezhlavě zamilovaná a myslela, že vše bude tak, jak si vysnila, mi doslova pily krev. Nakonec sice bylo vše tak, jak jsem si myslela já, ale i přesto opět přišlo něco, co jsem již nečekala. Lannyna proměna, kterou během let prošla, byla doslova neskutečná. Když teď srovnám starou a novou Lanny, tak před sebou vidím dvě absolutně odlišné dívky s pohnutým osudem.

Kromě Lanny hráli v příběhu velkou roli dva další muži. Jeden z minulosti a jeden z přítomnosti. Christopher byl zářným příkladem kluka, který dívce tvrdí, jak moc jí miluje, přitom jí jen využívá a v těch nejtěžších momentech vůbec nepodrží. Na druhou stranu Luke byl jeho přesný opak. Trochu mi sice nesedělo, jak rychle se s Lanny sblížily, ale budiž. V knihách to je poslední dobou normální. Luke byl starší, vyspělejší a taktéž toho už hodně zažil. Asi právě to se mi na něm líbilo nejvíce. Stál nohama na zemi a bral život tak, jak je.

Ještě stále nejsem schopna si utvořit jednotvárný názor na tento příběh. Vím jistě, že nepatří mezi mé nejoblíbenější ani oblíbené, ale zároveň nebyl zas tak strašný. Z větší části mě nebavil, s postavami jsem se nedokázala sžít a toužila jsem po tom, aby už byl konec. Ale to přeci není důvod k tomu, abych knihu kritizovala. Měla v sobě něco neskutečně odlišného a tajemného, co mnohé knihy postrádají, ale hold si ke mně Elixír nedokázal najít cestu a přesvědčit mě o své jedinečnosti. V zásadě se snažím všechny rozečtené série dočíst, ale tentokrát udělám výjimku a pokračovat nebudu. Pravděpodobně nejsem ta pravá osoba na historické romány. 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Knižní klub.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat